Z Oděsy do Podněstří a zpět
[pátek 30. 9. 2016 - den 2]
V noci s námi někde posunovali, že jsme měli pocit že se ten vlak musí rozpadnout. Podařilo se nám nabrat téměř dvouhodinové zpoždění, takže jsme do Oděsy dorazili až před polednem. Rychle jsme vyběhli před nádraží a maršrutkou přejeli k autobusovému nádraží. Nepochopili jsme systém placení, tak jsme to projeli zadarmo. Chtěli jsme do Tiraspolu odjet ve 12:20, u pokladny jsme byli ve 12:17, ale paní říkala buď že už je pozdě nebo je bus už plný. Nezbylo nám tedy než koupit jízdenky na bus ve 14:30, čímž se nám zkrátil pobyt v Tiraspolu na pouhé dvě hodiny. No ale neměli jsme na vybranou. Čas do odjezdu jsme strávili odlovem blízké keše a obědem v nedaleké restauraci.
Autobus byl Mercedes Sprinter pro cca dvacet lidí a byl plný. Za hodinku po odjezdu z Oděsy jsme byli na ukrajinsko-moldavské (resp. podněsterské) hranici. Kontrola na ukrajinské straně byla bez potíží, pohraničník vybral pasy, odnesl si je za družného hovoru s naším řidičem někam do kanceláře a po čtvrt hodině je vrátil. Na podněsterské straně jsme museli vystoupit a dojít si k okénku. Když se úředník začal vyptávat na adresu v Tiraspolu, stačilo se zmínit, že chceme jen tranzit. To opravňuje jen k desetihodinové návštěvě (resp. tranzitu dál do Moldávie), což nám bohatě stačilo. Od úředníka jsme dostali imigrační lístek, který jsme museli zase při odjezdu odevzdat. Za další půlhodinku jsme byli před nádražím v Tiraspolu. Prvním úkolem bylo koupit jízdenku na poslední bus zpět do Oděsy v 19:15. Jízdenky se prodávají v léve části nádraží, platí se jen hotově, tak bylo potřeba ještě směnit hřivny za podněsterské rubly, což se taky dá vyřešit na místě.
Podněsterská moldavská republika
Podněstří je de facto nezávislý státní útvar ležící mezi Moldavskem a Ukrajinou na levém břehu řeky Dněstr. Formálně je stále součástí Moldavska, ale reálně tu moldavské úřady nemají žádnou moc. Kromě Náhorního Karabachu, Jižní Osetie nebo Abcházie Podněstří jako stát nikdo neuznal.
Když už jsme měli jízdenky v kapse, vyrazili jsme Leninovou třídou do centra města za naším hlavním cílem - First cache in Transnistria od stonefishe. Keš se nachází v centru města poblíž jezdeckého pomníku vojevůdce Suvorova. Po odlovu jsme ještě zašli k řece Dněstr a pomalu se zase vydali zpět k nádraží. Cestou jsme se zastavili v podnikové prodejně místního palírny Kvint. Koupili jsme si každý jeden pětiletý koňak (cca 80 Kč), lahev moldavského červeného (cca 45 Kč) a místní pivo (cca 16 Kč). Na ruskou vodku (cca 25 Kč!), pro kterou si chodili místní, jsme si netroufli a v batohu už nebylo místo.
Už téměř za tmy jsme došli před nádraží a čekali na naši maršrutku na lince Kišiněv - Oděsa.
Řidič chtěl být asi brzo doma, proto s námi jel jak blázen. Na hranici jsme byli téměř hned. Na moldavské straně jsme prošli bez problémů, na ukrajinské měl pro změnu problém Kamil, který se celníkovi stále nezdál. Nakonec to vyřešil český řidičák :) Problém na obou stranách měli tři přisnědlí mladíci, které jsme tipovali na Rumuny, ale údajně byli Izraelci. Na obou stranách si je vytáhli a důkladně prolustrovali.
Cesta do Oděsy byl drsnej stíhací závod, kdy jsme skoro polovinu času strávili v levém pruhu při neustálém předjíždění a do pravého se vraceli jen když něco jelo v protisměru. V Oděse jsme tedy byli za dvě hodiny i s odbavením na hranici, a tak už zbývalo jen sednout do tramvaje a s jedním přestupem na maršrutku dojet k hotelu, kde jsme měli zabookovaný pokoj. Vypili jsme moldavská piva, dali si sprchu a šli spát.
Oděsa
[sobota 1. 10. 2016 - den 3]
Ráno nás neprobudilo světlo, protože jak jsme si až teď všimli, náš pokoj byl kdesi v suterénu. Sbalili jsme se a vyrazili do ulic. V nedalekém supermarketu jsme si koupili něco k snídani a vyrazili k Potěmkinovým schodům, kde jsme se nasnídali za pozorování okolního ranního ruchu.
Sešli jsme schody, přešli jsme na vyhlídku na přístav, kde jsme dobu neúspěšně hledali krabičku. Pak jsme se vrátili a vyrazili trolejbusem linky 10. Trolejbus vypadal, že drží pohromadě jen tou silnou vrstvou barvy, jinak byl v dost zuboženém stavu. Dokonce jsme v něm zvládli i zaplatit (platí se u řidiče při výstupu jednotná cena 2 hřivny). Přes několik keší v městském parku jsme došli k moři. Ke koupání nás ale nezlákalo - bylo dost studené a odpudivě smrdělo. Zpět do města jsme se vyvezli krásnou lanovkou, kde kabinky vypadaly, že jsou v podobném stavu jako ten trolejbus. Každopádně za 30 hřiven to byl slušný zážitek.
Zbytek času jsme strávili v parku u Hladové zdi, hledáním mystery keše jenom podle spoilerového obrázku, protože jsme nebyli schopni ji vyluštit. Ještě ji ale nikdo nenašel, tak nás to motivovalo vydržet a za cca hodinu prolézání křovisek bylo BF FTF naše. Čas se pomalu krátil, tak jsme zašli na kuřecí polévku se šašlikem a maršrutkou se přiblížili k nádraží.
V 16:37 nám odjížěl vlak, ve kterém jsme měli cestovat jen do půlnoci, tak jsme si koupili lístek do kupé pro 4. Naše spolucestující byla matka s dcerou, která prý byla nedávno v Praze. Cesta byla díky velkému teplu ve vlaku dost úmorná.
Užhorod →
Fotogalerie
