Užhorod

[neděle 2. 10. 2016 - den 4]

Krátce po půlnoci jsme začali postávat na trati a nabírat zpoždění. Přestup v Chmelníkách tedy začal být adrenalinový. Nakonec jsme ale dojeli jen se ¾ hodinovým zpožděním a zbylo nám ještě trochu času nakoupit pivo a svačinu. Pak jsme nastoupili do našeho posledního ukrajinského vlaku na lince Kyjev - Užhorod.

Děžurná nás uvedla do našeho vozu, který měl v nástupním prostoru výrobní štítek s rokem 2014. Z venku sice vypadal jako všechny ostatní, uvnitř už však bylo znát 21. století. Pohodlná ale cesta moc nebyla, protože celou noc nás budily silné rány od podvozku. Karpaty jsme přejížděli opět za světla, tak jsme si mohli užít krásné výhledy z okna. Do Užhorodu jsme dojeli včas. Měli jsme pět hodin do odjezdu autobusu do Košic, tak jsme vyrazili na prohlídku města, kde nám průvodce opět dělaly keše. Zašli jsme k hradu, prošli se centrem, navštívili nedávno odhalenou bustu TGM. K obědu nás nalákal latinkou psaný směrovník Hospoda, ale ta byla zavřená, tak jsme skončili ve vedlejším Irském pubu, kde jsme projedli a propili poslední hřivny.

V 17:10 odjížděl náš spoj Eurobusu do Košic. Vstup do Schengenu byl značně úmorný. Trefili jsme zrovna nedělní špičku, tak jsme před slovenskou hranicí dlouho postávali. Když jsme se dostali na řadu, tak jsme museli všichni vystoupit a projít kolem jediného otevřeného okénka. Po úmorných třech hodinách jsme rádi v Košicích vystoupili. Venku pršelo a byla celkem zima. Do odjezdu vlaku do Čech nám zbývala hodina, kdy jsme oběhli blízké keše, zašli nakoupit do Lidlu. Pak jsme už jen nastoupili do našeho posledního vlaku, jímž byl noční spoj Regiojetu, kde jsme měli koupená místa ve spacím voze. A tak jsme strávili na cestě naši třetí noc ve vlaku.

Kamil měl původně vystoupit v Zábřehu, ale zaspal, tak vystoupil až v Pardubicích, já dojel před šestou ranní až do Prahy.