Cesta do Lesotha
[čtvrtek 23.3.2017 - den 20]
Ráno jsme vyrazili na sever k hranicím s Lesothem. Ve městě, s krásným názvem, Kokstad jsme uhnuli do Matatiele, kde jsme dokoupili zásoby. Po obědě jsme vyrazili po šotolině na cestu k přechodu Quacha’s Nek. 20 km nám trvalo 1:45h, většinu cesty jsme jeli na dvojku. Hranici jsme překonali bez potíží, tak jsme mohli vyrazit za lesothským dobrodružstvím. Pár dní předem se mi podařilo vygooglit, že rok před naší návštěvou vyasfaltovali silnici A5, čímž se pro nás stala, jako jedna z mála lesothských silnic, průjezdnou. Naplánovali jsme tedy cestu křížem krážem a po zbytek dne si už jen užívali prudká stoupání a klesání a neskutečně nádherné výhledy. Na jedné kochací zastávce se k nám seběhly děti, po chvilce se osmělily a začali žebrat. My jsme ale byli neoblomní a nic jim nedali. Nakonec si řekly o prázdnou petku, ze které měly takovou radost, že se o ni porvaly. Ubytovali jsme se v Ramabantaně v Maluti Stay Lodge a velkopansky strávili další noc v posteli.
Ujeto 439 km, utraceno 1090 ZAR (z toho 900 ZAR za ubytování).
Cesta na Sani Pass
[pátek 24.3.2017 - den 21]
Po ranní snídani jsme vyrazili vstříc hlavnímu městu. Projížděli jsme vesnicí s názvem Roma, takže nás ani nepřekvapilo, že jsme uprostřed našli Boudu označenou jako Vatican. V Maseru jsme se dlouho nezdrželi. Dotankovali jsme a vyrazili dál po naší okružní cestě po Lesothu. Nížiny (jak jen je to relativní, když nejnižší bod celého Lesotha leží v 1400 metrech nad mořem) nebyly až tak zajímavé. Krátkou zastávku jsme věnovali dinosauřím stopám dochovaným v toku místní říčky. Silnice A1 nás dovedla do hor, v nejvyšším místě jsme byli 3240 metrů nad mořskou hladinou.
První pokus o ubytování nevyšel. U zavřené St James Lodge v Mokhotlongu jsme se stali jen atrakcí pro místní školáky, tak jsme pokračovali až do našeho hlavního lesothského cíle - Sani Pass. Celá cesta je pokrytá vcelku kvalitním asfaltovým povrchem, takže pro nás byla sjízdná.
Dojeli jsme tam už za tmy, vyrazili do nejvyšší položené hospody v Africe. Zajistili jsme si ubytování a dali na oslavu pivo a večeři. Za mírně dramatických okolností jsme dojeli k naší lodgi.
Ujeto 404 km, utraceno 1890 ZAR (z toho 1100 ZAR za ubytování na 2 noci).
Sani Pass
[sobota 25.3.2017 - den 22]
Mrazivé ráno nás přivítalo sluníčkem. Mohli jsme se rozhlédnout po okolí a prohlédnout si cestu, po které jsme večer přijeli. Ta spíš než silnici připomínala krkonošský chodník česko-polského přátelství. Posnídali jsme z vlastních zásob a vyrazili se poohlédnout po okolí. Chtěli jsme se rozhlédnout z ostré hrany do JAR, ale mlha nám to nedovolila. Tak jsme vyrazili po pastvinách náhorní plošiny. Potkali jsme pastevce se stádem ovcí, přeskočili několikrát místní říčku. Našli všechny keše okolo. V poledne jsme se vrátili do nejvyšší africké hospody. Dali jsme si oběd a pivo. Venku se mlha a mrholení změnila na déšť. Než nás vyhodili, tak jsme seděli v hospodě, kde jsme potkali další českou výpravu. Senioři se hrozně divili, že nemáme auto s náhonem na všechny čtyři kola.
Odpoledne jsme se snažili zabavit na pokoji plánováním další cesty a navečer jsme se šli projít vesnicí. Stavili jsme se v místním podniku na levnější pivo a stali se tak atrakcí pro místní, kteří tu hráli kulečník. Ještě jsme se zatoulali k hospodě, nasáli WiFi a šli spát.
Ujeto 0 km, utraceno 436 ZAR.
Sani Pass - Katse Dam
[neděle 26.3.2017 - den 23]
Ráno jsme měli více štěstí než předešlý den. Svítilo sluníčko a výhled do Jihoafrické republiky byl vcelku čistý. Konečně jsme tak mohli spatřit nám zapovězené serpentiny, které jsme museli složitě objet celým Lesothem. Byly jen 4 °C a nepříjemně foukalo. Naposledy jsme zašli do hospody a vyrazili na cestu zpět. Poblíž nejvyššího bodu na silnici jsme navštívili díky keši i náš nejvyšší bod celého putování - ve 3345 metrech nad mořem. Otevřel se nám od ní nádherný panoramatický výhled. Pak už jen následovala nám už dobře známá cesta dolů z hor. Ve městě Butha-Buthe jsme doplnili zásoby a zašli do místní jídelny na oběd. Vedle sedící černoch se nám něco pokoušel afrikánsky vysvětlit. Přisedl si k nám a stále nám cosi povídal. Pak si z neznámého důvodu začal povytahovat košili a ukazovat, že má pod ní zbraň. Nepřišel nám nebezpečný, tak jsme dělali, že si toho nevšímáme, v klidu dál jedli. Mezitím odešel a my jen přemýšleli, kdo to moh být a co nám to vlastně chtěl.
Byli jsme na tom časově dobře, tak jsme se rozhodli zajet se podívat za hlavní technickou lesothskou atrakcí - přehradou Katse Dam. Museli jsme zase překonat Mafika Lisia Pass s výškou 3090 metrů. Silnice se neustále kroutila, prudce stoupala a klesala. Až jsme dojeli ke konci přehrady, kde se nám otevřely výhledy podobné těm vltavským, jakým je třeba Podkova pod Orlíkem. Podél přehrady jsme dojeli až k její hrázi, kde jsme začali hledat ubytování. To se nám podařilo na druhý pokus v městečku u hráze. Stan jsme nestavěli, zabydleli jsme se ve společenské místnosti místního resortu.
Ujeto 363 km, utraceno 323,5 ZAR (z toho 200 ZAR za ubytování).
Katse Dam - Golden Gate
[pondělí 27.3.2017 - den 24]
O půl osmé jsme opustili společenskou místnost a vyrazili do návštěvnického centra přehrady, abychom absolvovali prohlídku tohoto monumentálního díla. Nejdříve jsme dostali výklad o celé soustavě raženými štolami pospojovaných přehrad, které tvoří hlavní vývozní artikl Lesotha - vodu. Po přednášce jsme sedli do aut a vyrazili k samotné hrázi. Tam jsme absolvovali krátkou exkurzi, kterou jsme zakončili na koruně hráze. To celé za krásných 20 randů.
Po exkurzi jsme zase vyrazili zpět přes hory do Butha-Buthe, kde jsme levně natankovali, levně pojedli a doplnili zásoby. Pak už jsme, přes hraniční přechod Calendoport, naposledy vstoupili do JAR. Naším dalším cílem byl národní park Golden Gate, který se rozkládá doslova na cestě do Dračích hor. Ještě před ubytováním v kempu jsme projeli místní “safari okruh”, kde jsme pozorovali stádo zeber. Navečer jsme zašli ještě na procházku kolem místních útesů, které opravdu byly v zapadajícím slunci nádherně zlaté.
Ujeto 252 km, utraceno 865,25 ZAR (z toho 217,15 ZAR za ubytování).
Dračí hory →