Goegap

[čtvrtek 16.3.2017 - den 13]

Po ránu jsme zajeli znovu k parku. Už nás dovnitř pustili. Wildcard tu neplatila, ale dostali jsme na ni alespoň slevu, takže jsme zaplatili vcelku rozumných 30 ZAR za osobu. Park Goegap stojí za to navštívit hlavně na jaře, tedy od srpna do října, kdy tu polopoušť rozkvétá miliony pestrobarevných květů. My jsme se tudy alespoň prošli a při odjezdu si dali 13km okruh, ale krom zvláštních “rohatých koz”, jsme nic neviděli. Ještě jsme zajeli do Springbooku do SPARu, a poté jsme jeli po N7 na jih. Cestou jsem naplánoval zajížďku do Lampert’s Bay, na pobřeží Atlantiku. Měla tu být k vidění velká kolonie tučňáků. Ty jsme ale zahlédli jen v dáli, takže nám musela stačit jen hejna kormoránů a racků. Vrátili jsme se tedy na N7 a pokračovali až do Citrusdalu, kde jsme se ubytovali a vyrazili se osvěžit do bazénu. 

Ujeto 574 km, utraceno 775 ZAR (z toho 312 ZAR za benzín a 260 ZAR za místo pro stan). 

Kapské Město

[pátek 17.3.2017 - den 14]

Ráno jsme pokračovali dál po N7 směrem na Kapské Město. 100 km před ním jsme zastavili na odpočívadle u silnice a tam se nám podařilo naše smolné levé kolo ještě píchnout. Takže jsme zase vyložili celý kufr, opět nasadili dojezdové kolo a vyrazili rovnou na pobočku Hertze. Ta ležela v samém centru Kapského Města. Po rychlém jednání s hyperaktivním chlapíkem jsme pochopili, že máme přijet druhý den ráno, že nám vymění rovnou celé auto. Odjeli jsme tedy k našemu ubytování v St. Johns Watefront Lodge, které jsme si bookli pár dní předem, a šli se ubytovat. Poté jsme vyrazili na pěší průzkum města s hlavním cílem Pevností Dobré Naděje. Po asi dvou hodinách tam strávených jsme vyrazili do čtvrtě Waterfront a přes supermarket jsme se vrátili do Lodge, kde jsme na terase popíjeli víno a žvýkali sušenou antilopu. 

Ujeto 179 km, utraceno 923 ZAR (z toho 600 ZAR za ubytování). 

Stolová hora

[sobota 18.3.2017 - den 15]

V 9:00 jsme měli být v půjčovně. Trochu jsme si přivstali a vyjeli si ještě na Signal Hill nad městem. Pokochali jsme se ranními výhledy, odlovili několik keší a vyrazili do půjčovny. V půjčovně jsme krom výměny auta ještě potřebovali prodloužit pronájem (teď už jsme na to peníze měli). Bylo to trošku zamotané a největší chaos do toho vkládal hyperaktivní týpek ze včerejška, kterej jako včelka lítal od zákazníka k zákazníkovi. Po hodině a půl se vše podařilo vyřešit a my si převzali bílé Polo. Zajeli jsme si do Sparu pro oběd, snědli ho na terase a těsně před jedenáctou vyrazili ke Stolové hoře. 

Zaparkovali jsme na silnici u lanovky, nepotvrdily se nám zvěsti, že tu chodí podivné existence žádající výpalné za “ohlídání auta” (rozuměj, za jeho nevykradení). Vystáli jsme si půlhodinovou frontu na lanovku (20% sleva na Wildcard) a vyvezli se na horu panoramatickou kabinkou (za jízdy se otáčí). Vrchol Stolové hory leží ve výšce přes tisíc metrů - vystoupili jsme z horkého velkoměsta do náhorní plošiny, která připomínala spíš skotskou vysočinu. Vrcholek byl schovaný v mracích a bylo tu dost větrno. Podcenili jsme oblečení, přesto jsme tam strávili přes tři hodiny. Za lepšího počasí si dokážu představit být tam celý den, protože vrchol je opravdu hodně rozlehlý. Cestu zpět k lanovce nám znepříjemňoval už dost nepříjemný vítr. U lanovky jsme slyšeli podivné hučení, které jsme nejdříve přikládali větru, ale podle zuřivě gestikulující obsluhy lanovky, nám došlo, že je to siréna. Vítr se pomalu změnil v orkán a jak jsme posléze zjistili, hora byla evakuována. Dolů jsme sjeli poslední lanovkou s posledními několika turisty a obsluhou restaurací. 

Opustili jsme Kapské Město a doufali, že ujedeme i větru, který řádil i dole. Po vyhlídkové silnici Chapman’s Peak Drive jsme přejeli na jižní cíp Kapského poloostrova a na druhý pokus jsme ve městě Simon’s Town našli v kempu Oatlands místo pro stan. Vítr večet stále zesiloval a pěkně cvičil s naším stanem a vytrhával nám kolíky. Z auta jsme udělali větrolam a co šlo, tak jsme zatížili cihlami, které jsme našli okolo. Spát jsme šli s tím, že to nějak dopadne. Dopadlo, byla to náročná noc.. :) 

Ujeto 94 km, utraceno 1309 ZAR (z toho 482 ZAR za benzín, 410 ZAR za lanovku, 200 ZAR za místo pro stan).

Mys Dobré Naděje

[neděle 19.3.2017 - den 16]

Orkán nepolevoval, o půl jedné to Kamil vzdal a odešel hledat závětří. Já vydržel ve stanu asi o hodinu déle, do chvíle než se na mne zřítil. Sbalil jsem tedy vše do auta a vyrazil taky hledat nějaké klidné místo na spaní. Zbytek noci jsem strávil v kuchyňce. Sice neměla dveře, ale našel jsem tam klidné závětří. Kamila jsem ráno našel ve sprchách. Přejeli jsme na Mys Dobré Naděje. Nejdřív jsme zajeli na Cape Point a zašli ke starému majáku. Místní lanovku jsme ignorovali a vyšli si to hezky pěšky. U majáku dost silně foukalo. Přejeli jsme na samotný mys, kde jsme si vystáli frontu na fotku u cedule a šli se poohlédnout po keši na přilehlý útes. Chtěli jsme jet po pobřeží, ale v Gordons Bay nás policejní uzávěra dál nepustila, tak jsme museli najet na silnici N2. Ještě před tím jsme si v místním fastfoodu Go Fish&Chips dali výbornou rybu. Po N2 jsme dojeli do Hermanusu, kde se nám nepodařilo najít ubytování, tak jsme pokračovali až do kempu Strandskloof. Večer jsme zakončili opět ochutnáváním místních červených vín koupených v akci a provizorní opravou stanu, aby nám do konce vydržel. 

Ujeto 265 km, utraceno 699 ZAR (z toho 400 ZAR za místo pro stan). 

Střelkový mys

[pondělí 20.3.2017 - den 17] 

Naší první zastávkou po ránu byla vesnička Elim, kterou založili němečtí misionáři z moravské misijní stanice a která si dodnes zachovala svůj ráz, vzdáleně připomínající moravskou vesnici. V Cape L’Agulhas jsme zaparkovali hned pod majákem a vyrazili pěšky na nejjižnější místo afrického kontinentu. Střelkový mys není jen nejjižnější místo afrického kontinentu, setkávají se tu i dva obrovské světové oceány - Atlantský a Indický. Počkali jsme si, až se uvolní místo u pamětní desky, pořídili povinné foto a šli ulovit krásné souřadnice S34° 49.000’ E 20° 00.000’ kousek za ní. Cestou zpět jsme se rozhlédli z historického majáku a vyrazili zase na cestu dál. V Mossel Bay jsme se na druhý pokus ubytovali v kempu Dibiki. 

Ujeto 389 km, utraceno 1083 ZAR (z toho 527 ZAR za benzín a 220 ZAR za místo pro stan).

Garden Route

[úterý 21.3.2017 - den 18]

Ráno jsme pokračovali dál na východ po N2. Této části se přezdívá Garden Route. Přezdívka vznikla podle pestré krajiny, kterou protíná. Ve městě Knysna jsme se zastavili v Pledge Nature Reserve, která připomenula místní původní vegetaci. Poté jsme se pokusili vyhnout se mýtné bráně a užít si trochu divočiny na pravé Garden Route a uhnuli na silnici R102. Tam jsme po pár kilometrech, díky keši, zastavili u obchůdku na farmě, kde jsme koupili pravej chleba a výbornej sýr. Na posezení jsme oboje snědli k obědu a vydali se na pláž trávit siestu. Chvilku jsme se cachtali v Indickém oceánu, až nás studená voda a silné vlny vyhnaly k místní laguně, kde byla voda klidná a krásně vyhřátá. Když jsme se vycachtali, poznali jsme, že značky o neprůjezdnosti R102 byly pravdivé a opravdu už projet nejde. Museli jsme se tedy vrátit zpět a zaplatit výpalné na N2. Cestou jsme ještě zastavili u Bloukrans Bridge a pokochali se pohledem z výšky do soutěsky. 

Při průjezdu Port Elizabeth jsme si v mapě našli blízký SPAR, čímž jsme se podívali do chudší čtvrti - už jen příjezd připomínal průjezd skládkou. Ozbrojená ochranka na oploceném parkovišti ale vzbuzovala dojem bezpečí.
Kousek za městem se nám na jedné z dálničních křižovatek naskytl pohled na skupinku křováků, v tradičně jednoduchých oděvech, jdoucích po krajnici.

Večer jsme dojeli k parku Addo, kde jsme se pokusili ubytovat, ale neměli jsme rezervaci a kemp v parku byl plný. Takže jsme asi hodinu objížděli blízká ubytování až jsme skončili v kempu Homestead. 

Ujeto 472 km, utraceno 434 ZAR (z toho 250 ZAR za místo pro stan).

Addo Elephant National Park

[středa 22.3.2017 - den 19]

Ráno jsme se vrátili do parku, vyřídili si permit, v obchodě jsem si koupil na památku tričko se slonem a vyrazili jsme na naše poslední “safari”. Cestu lemovaly značky upozorňující na hovnivály. Bylo dost vedro, takže zvířata byla u napajedel, viděli jsme tak slony, buvoly, zebry a prasátka. Cestu nám zkřížili i hovniválové, ale zrovna šli s prázdnou. Když jsme opustili park, pokračovali jsme dál na východ. Zastavili jsme se u starého železného mostu, kde jsme odlovili keš a posledních 50 km do Mthathy jsme dojížděli v krásné bouřce. Cestou jsem přes booking rezervoval ubytování, které jsme ale na místě vůbec nenašli a v hustém dešti jsme hledali něco jiného. To se nám naštěstí po chvilce podařilo v Mountain View Guest House a my po delší době strávili noc v posteli. 

Ujeto 503 km, utraceno 1577 ZAR (z toho 666 ZAR za benzín a 775 ZAR za ubytování).