Dlouhá cesta do Darjeelingu

[pondělí 3.3.2014 - den 15]

Po noci strávené ve sleeper class na nejspodnější spací polici jsem se probudil a hned zjistil, že jsme nabrali tří hodinové zpoždění. Cestu jsme trávili u okénka nebo sezením v otevřených dveřích a pozorováním úžasné krajiny plné rýžových políček a se spoustou cihelen. Bizarní situace nastala, když náš vlak zastavil v jedné vesnici a na chvíli zablokoval přejezd. Místní na nic nečekali a začali procházet vlakem na druhou stranu tratě. Tahali s sebou kola a my jen čekali, kdy tam někdo vytáhne motorku.

Do Siliguri jsme dorazili nakonec jen se tří hodinovým zpožděním a začali shánět jeepa, který by nás odvezl do Darjeelingu. Před nádražím se nám nabízeli za astronomických 2000 ₹, kousek dál na stanovišti “linkových jeepů” jsme koupili lístek za obvyklých 130 ₹ za osobu. Cesta do hor, při které jsme překonali bezmála 2000 metrů převýšení byla plná zajímavých výhledů a nekonečných zatáček. Cestou jsme mohli místy sledovat i trasu místní úzkokolejky, která má stejný start a cíl jako my a překonává i stejné převýšení, ale v době naší návštěvy byla bohužel provozovaná jen ve vrcholové partii. Jeden ze spolucestujících nás v Darjeelingu odvezl k hotelu Tower view, kde jsme se taky ubytovali (za 600 ₹/noc). Večeři jsme si dali s výhledem na město, ale v hrozné zimě, byli jsme totiž kolem 2000 metrů nad mořem, na úpatí Himalájí a v noci tu holt mrzlo.

Darjeeling - HImalájská ZOO a HMI

[ůterý 4.3.2014 - den 16]

Darjeeling je stotísícové město, které leží na hřebeni a po obou stranách padá do horských údolí. Po snídani jsme vyrazili na 300 metrů vzdálenou keš, ke které jsme spletitou sítí uliček ve stráni ušli tři kilometry. Keš byla ukrytá v ředitelně malé školy, takže po chvilce ostychu jsme zaklepali na dveře a nechali se provést po škole a od ředitele si i nechali doporučit trek do hor, který jsme nakonec uskutečnili.

Po návštěvě školy jsme se vrátili na hlavní náměstí Chowrasta. Kolem kostela svatého Ondřeje jsme vystoupali na Observatory hill, kopeček, ze kterého je za ideálních podmínek vidět panoráma Kanchenjungy. Samotný vrcholek je doslova omotán modlitebními praporky a zaplněn různými svatyněmi. A taky všudypřítomnými makaky.

Další naše kroky směřovaly do nedaleké himalájské ZOO (vstupné po 100 ₹ + 10 ₹ za focení). Viděli jsme tu tygra (srát), červenou pandu, černého medvěda a ještě několik dalších zvířátek. Hned vedle ZOO je Himalayan Mountaineering Institute (HMI), součástí kterého je muzeum věnující se indickým úspěchům a neúspěchům při dobývání himalájských vrcholků. Prošli jsme muzeum a vyfotil sei se sochou Tenzinga Norgaye.

Přes Chowk bazar jsme zašli na nádraží úzkokolejky zjistit, jestli se můžeme aspoň kousek svézt a zjistit, odkud odjíždí jeepy do Mane Bhanjangu, odkud jsme plánovali krátký trip v následujících dnech. Navečeřeli jsme se v pouliční jídelně a vyrazili do našeho vymrzlého doupěte.

Za den jsme po městě nachodili přes 20 km s převýšením přes 1300 metrů.

Darjeeling - čajové plantáže Tukvar

[středa 5.3.2014 - den 17]

Po ránu jsme vyrazili přes Chowrastu k lanovce. Trošku nás zaskočilo, že stále funguje, v roce 2003 tu totiž došlo k tragické nehodě, při které zemřeli 4 turisté. V roce 2012 byla otevřená ve zkrácené trase (původně končila v údolí o téměř 2000 metrů níž než je horní stanice v Darjeelingu!), kde se dolní stanice nachází v o cca pět set metrů níže položené stanici Tukvar, přímo uprostřed čajových plantáží. Už z lanovky (po 150 ₹ za zpáteční jízdu) jsme mohli pozorovat sběračky čaje na plantážích, kde (jak jsme se následně dozvěděli) zrovna začala sklizeň. V dolní stanici nás přivítaly nepotřebné kabinky lanovky, teď sloužící jako obří kontejnery. Sešli jsme ještě o něco níž k továrně na zpracování čaje. Měli jsme ale smůlu, sezona začala zrovna dnes a nebylo ještě co zpracovávat, takže jsme se nechali provést po továrně připravené následující den zpracovávat čerstvé čajové lístky.

Za 500 ₹ si Kamil koupil dvoukilový pytel čaje, který tu zřejmě vymetli na podlaze při úklidu. Cestou zpět k lanovce jsme míjeli spoustu malých obchůdků, ve kterých měli na místní poměry hodně levné pivo (jak jsme pak zjistili pašované z nedalekého státu Sikkim, kde mají nižší daň), tak jsme si tu každý dali po dvou kouskách, abychom se nebáli zpáteční cesty lanovkou smrti.

Od lanovky jsme vyrazili oblédnout Tibetan Refugee Self Help Center, kde údajně měly být obchůdky s tibetským zbožím. Žádné jsme tam ale nenašli, tak jsme pokračovali na Chowrastu, kde jsme nakoupili suvenýry a čaje. Ve stánku jsme si dali chicken noodles a vrátili se do naší vymrzlé jeskyně.

Trek na Tonglu

[čtvrtek 6.3.2014 - den 18]

Po ránu jsme přebalili batohy a nepotřebné věci nechali uschované v Tower view. Přes Chowrastu jsme dorazili na stanoviště jeepu. Tam jsme se domluvili s jedním Britem a vzali si společně jeep do Mane Bhanjangu. Jelikož Mane Bhanjang leží na hranici s Nepálem, museli jsme se tu registrovat na policejní stanici. Náš dnešní cíl byl jen nedaleký vrchol Tonglu, takže jsme byli ušetřeni placení poplatků do Singalila parku. Stezka vedoucí chvilku po indické nebo nepálské straně hranice hned z vesnice prudce stoupala. Cestou jsme se zastavili v jedné chýši u cesty sloužící zároveň jako čajovna a lodge na čaj a výbornou čínskou polívku z pytlíku a pokračovali dál do Meghmy, kde byl vojenský check point, kde jsme se opět museli zapsat. Měli jsme dost času, tak jsme z Meghmy šli už regulérně po nepálské straně a u krásných modlitebních mlýnků jsme se pokusili založit keš. Bohužel nám neprošla schvalovací procesem.

Došli jsme až do Tumlingu, kde jsme si dali čaj. Odtud jsme vysoupali na vrchol Tonglu (3036 m n. m.), který leží už zase na indickém území. Vrchol je celkem plochý a je tu několik domů. V jednom jsme se za 360 ₹ ubytovávali a dostali krásně vymrzlý pokojík v podkroví. Ještě jsme se prošli po vrcholku a tipovali si místa na ranní focení, ale z výhledů jsme pro tu chvíli nic neměli. Večeři jsme si dali u našich domácích a zakončili ji společným pivem. Pokojík jsme se pokoušeli vytopit svíčkou, ale brzo jsme naštěstí usnuli. Ušli jsme 13,2 km a překonali převýšení 1200 metrů.

Himalájské panorama

[pátek 7.3.2014 - den 19]

Hodně brzo ráno nás probudila zima a naše nedočkavost. V očekávání himalájského panoramatu jsme vyběhli před chaloupku a otevřel se nám výhled na masiv , třetí nejvyšší hory světa. Výhled na Mount Everest a další nepálské velikány bohužel zůstal v mracích. I tak jsme ale strávili skoro dvě hodiny focením a kocháním se tím na co nám bylo dopřáno spatřit.

Balíme se a jdeme zase zpět do Mane Bhanjangu a po 50 ₹ jsme se jeepem vrátili do Darjeelingu. Koupili jsme si jízdenku na Joy ride na DHR a čas do odjezdu jsme strávili u oběda naproti nádraží. Ve 13:20 turistický cirkus vyrazil a hned zkraje nám to znechutili spolucestující Japonci, kteří se chovali fakt nemožně. No, ale jiná možnost svézt se po téhle legendární úzkokolejce nebyla. Naším cílem byla nejvýše položená indická železniční stanice Ghoom (2258 m n. m.). Zde jsme si prohlédli muzeum věnované trati a vrátili se zase zpět do Darjeelingu.

Darjeeling Himalayan Railway (DHR)

Úzkorozchodná železnice postavená Brity v letech 1879 - 1881 mezi stanicí New Jalpaigury (100 m n. m.) a Darjeelingem (2200 m n. m.) je světovým unikátem zapsaným na seznamu UNESCO. Na trase dlouhé 78 km překonává převýšení přes 2100 metrů pomocí četných úvratí a loopů. V době naší návštěvy byl v provozu pouze úsek mezi Darjeelingem a vrcholou stanicí Ghoom, nejvýše položenou stanicí v Indii.
https://en.wikipedia.org/wiki/Darjeeling_Himalayan_Railway

Po návratu jsme si vyzvedli uložené věci a šli hledat nový hotel. Když jsme se ubytovali, vyrazili jsme najít pohledy a nějakou restauraci s WiFi. Skončili jsme opět v Tower view, ale výhra to nebyla, obsluha pomalá a jídlo studené, že jsme ho i vrátili.