Campo Grande a cesta do Pantanalu

[pátek 25.12.2015 - den 10]

Do Campo Grande jsme dojeli ráno asi s hodinovým zpožděním. V plánu byl pobyt v Pantanalu, který jsme si chtěli zajistit přes jednu z mnoha místních agentur. Ale až tady jsme si uvědomili, že je 25. prosince, kdy tu slaví Vánoce a město vypadalo jako po vymření. Dojeli jsme autobusem do města. Mají tu jiný systém odbavení, v autobuse nesedí průvodčí, ale musíte mít kartu s nabitým kreditem. Tu jsme samozřejmě neměli, tak nás řidič vysadil na přestupním terminálu, kde jsme si ji museli za 3,25 R$ koupit. Měli jsme zde vytipovanou agenturu Pantanal trekking, která má zde i hostel. Moc už nás nepřekvapilo, že jsme našli zavřené dveře, tak jsme na chodníku přemýšleli co dál. Šli jsme to zkusit za roh, kde jsme taky viděli nějaký nápis Pantanal. Ale ještě než jsme tam došli, zastavilo nás na ulici auto a oslovil nás seňor Goméz, který k agentuře patřil. Domluvili jsme se, že zrovna odjíždí skupina lidí do Pantanalu a za 600 R$ za osobu jsme tedy celí šťastní vyrazili na čtyřdenní dobrodružství. Měli jsme sakra kliku.

Z Campo Grande nás odvezli mikrobusem asi 300 km na západ až k bolivijské hranici, kde jsme na malém parkovišti přesedli na jeep. Jeli jsme ještě asi třicet kilometrů po štěrkové cestě a několikrát jsme stavěli, protože jeep měl problém s ucpaným čerpadlem. Za ty 4 dny se to pravidelně opakovalo, jakmile jsme někam vyjeli. Už cestou jsme viděli několik druhů ptáků a místní kajmany, kteří si hověli v tůních okolo cest.

Naším cílem byla Pousada Arara Azul, kde jsme byli ubytovaní. Až večer při dlouhém čekání na večeři zjišťujeme, že jsme v jiném časovém pásmu a budeme tak hladovět ještě o hodinu déle.

Pantanal z koňského hřbetu

[sobota 26.12.2015 - den 11]

Hned po snídani jsme vyrazili s průvodcem do blízké džungle. Byla tu pro nás spousta exotických ptáků a drobných živočichů a dokonce i několik opic.

Náš průvodce nám z listu jakéhosi kaktusu vyrobil provázek a následně z něj upletl náramek. Po obědě jsme vyrazili jeepem do sousední fazendy, kde nás čekala vyjížďka na koních. Dostali jsme slušivé modré stavařské helmy a pár pokynů v portugalštině o tom, jak se ovládá kůň. Můj kůň naštěstí šel s davem a ovládat prakticky nepotřeboval. Naše trasa vedla po pastvinách, kde se pásl skot, projeli jsme i kouskem džungle. Chvilku jsme jeli i svižným cvalem, ale ten skončil pro jednu Němku pádem a otřesem mozku.

Po večeři jsme vyrazili na noční safari, což byla projížďka jeepem po cestě s reflektorem, který osvěcoval louže okolo. Svítilo v nich mnoho očí, které patřily kajmanům. Cestou zpět průvodce z jedoucího jeepu (!) zahlédl ve stromě ukrytou tarantuli. Zastavili jsme, abysme si ji prohlédli, a už jsme se nerozjeli, protože zase zazlobilo čerpadlo.

Hledání anakondy a lov piraní

[neděle 27.12.2015 - den 12]

Budík nás vytáhl z postele už před pátou, po snídani jsme totiž vyráželi na projížďku po Rio Paraguay spojenou s lovem piraní. Jeep nás odvezl až na konec cesty k řece, přeplavili jsme se přívozem na druhý břeh. Tady jsme dlouho čekali, než se našel náš někde spící kormidelník. Spojili jsme dvě plechové lodě v jeden katamarán a vyrazili k ústí Rio Taquari. Jeli jsme ještě kousek proti jejímu proudu. Vystoupili jsme na břeh a šli se podívat, jestli tu někde v suché trávě náhodou nespí anakonda. Podle pokynů jsme udělali rojnici, ale žádnou anakondu jsme díkybohu nenašli. Vrátili jsme se do lodi a na řece se pustili do lovu piraní. Jako návnadu jsme používali syrové kuřecí maso. Piraně moc nebraly, hodně návnady nám ukradly. Já málem zůstal bez oběda.

Vrátili jsme se zpět do pousady a po výborném obědě, kdy jsme dostali námi nachytané piraně s rýží. Odpoledne jsme měli volný program. Nebylo tu moc co dělat, tak jsme vyrazili zase rybařit, tentokrát jen k místním loužím. Ani tady moc nebraly, tak nás průvodce poslal do vody. Stáli jsme tak do půl stehen v nádherně teplé vodě, nohy nám přitom ožužlávaly malé rybičky (něco jako Garra Rufa) a my lovili piraně. Kamilovi ale ty malé rybky natrhly stroupek, díky čemuž začal krvácet, a tak se o něj začaly zajímat piraně, až ho jedna kousla. Jinak ale piraně braly ještě hůř než ráno na řece, tak jsme si po zbytek odpoledne spíš hráli s kajmany, které naše nahazování návnady přitáhlo ke břehu.

Před večeří jsme šli nakrmit tím málem, co jsme chytili, místní kajmany v louži za pousadou. Průvodce si s nimi chvíli hrál a my si je nakonec i pohladili.

Cesta do Campo Grande

[pondělí 28.12.2015 - den 13]

Poslední ráno v nádherném Pantanalu jsme opět strávili v džungli za pousadou. Krom už obvyklých modrých Ar a několika opic jsme tam viděli i tarantuli a nějaké šílené včely, které kdybysme prý naštvali, tak máme asi jen 5% šanci na přežití.

Po obědě jsme naposledy sedli na jeep a vyrazili zpět k hlavní silnici. Samozřejmě se nám zas několikrát během cesty podělalo čerpadlo. U jednoho stavení u cesty k nám na korbu přisedl nefalšovaný místní gaucho (kovboj) s několika taškami, sedlem a botami z krokodýlí kůže. Na rozloučenou nám přes cestu ještě přebíhají kapibary a v tůních okolo cesty vidíme několik kajmanů. U silnice přesedáme do mikrobusu a jedeme do Campo Grande. Cestou pozorujeme nádherné stolové hory.

Necháme se vysadit u hostelu, kde jsme se na jednu noc ubytovali a zkoušíme v okolí najít prodejnu s lístky na autobus do São Paula. Marně. V protějším pouličním baru jsme si dali pivo a pozorovali ruch ulice, místní opilce a vytrvale odmítali postarší prostitutku.

Dlouhá cesta do São Paula

[úterý 29.12.2015 - den 14]

Po snídani jsme hned vedle hostelu našli kancelář s prodejem jízdenek a o pár bloků dál jsem našel i poštovní schránku, kterou jsem hledal už asi týden, a taky jsme se nechali oholit.

Zbytek dopoledne trávíme v příjemném stínu před hostelem u internetu, protože na rodovario se nám ještě nechce a ve městě nic zajímavého není. Když už jsme se chystali k odchodu, zjevil se tu opět jako duch seňor Goméz a nabídl se, že nás na rodovario odveze.

V 15:00 jsme vyrazili na dlouhou cestu do São Paula.