[Pondělí 22.12.2014 - den 2]

Ráno se probouzíme kolem sedmé a po skromné snídani z vlastních zdrojů se jdeme na centrální autobusové nádraží přesvědčit, jestli opravdu odtud v 8:00 odjíždí autobus 486 směr Mrtvé moře a Masada. Bus opravdu jede, na ty izraelské je spolehnutí. Našim prvním cílem je pro Izraelce posvátná pevnost Masada. Cesta k ní trvá 1,5 hodiny, při kterých musíme zklesat 1300 výškových metrů. Řidiči autobusů se tu s nějakou jízdou na spotřebu moc nepářou a jezdí stylem brzda-plyn, takže cesta pěkně odsejpá.

Masada

Pevnost Masada, na okraji Judské pouště, je pro Izraelce posvátné poutní místo, kde tisíc židovských povstalců proti Římanům raději spáchalo sebevraždu, než aby se jim vydali do rukou. Pevnost je dnes povinným cílem školních výletu a izraelští vojáci tu skládají přísahu. Nahoru se dá vyjet lanovkou (57 ₪ jedna cesta), nebo vyjít po Hadí stezce (to lze jen v zimě nebo brzy z rána, z důvodu vysokých teplot v létě). My z časových důvodu jedeme nahoru lanovkou a dolů pěšky (z důvodů finančních). Nahoře se nám otevírají výhledy na suché kopce judské pouště, Mrtvé moře a do Jordánska. Prohlédneme si co z pevnosti zbylo, zajímavé jsou zejména obrovské cisterny na vodu, které leží tak trochu stranou hlavního proudu návštěvníků. Když se dodatečně pokocháme a pobavíme se nacionalismem izraelské mládeže, scházíme po Hadí stezce dolů na autobus, který nás odveze k našemu dnešnímu hlavnímu cíli.

Cestování autobusem je zábavné, protože zastávky nejsou vůbec popsány svým názvem, natož aby tam byl nějaký jízdní řád, takže se musíme spoléhat na svoji domácí přípravu. Nejvíce se na hledání spojení osvědčili Google mapy, které zvládají vyhledat spojení Eggedu (izraelský autobusový dopravce), líp než na jejich webu. K dokonalosti jim chybí jen offline data v aplikací a hlavně nehebrejsky popsané zastávky (ještě že jde zobrazit hledané spojení na mapě). Ale teď už hurá popojet pár kilometrů do En Gedi (cca 10 km za nelevných 19 ₪), na pláž Mrtvého moře!

Mrtvé moře

Hladina Mrtvého moře tvoří nejnižší místo na Zemi, my jsme na svých GPS naměřili hodnotu až 434 metrů pod hladinou běžného moře. Vzhledem k vysokým teplotám a absenci přítoků (většina vody z nich je využita pro zavlažování), se tato hodnota stále zvyšuje, za rok vychne přibližně o 70 centimetrů. Hezky to bylo vidět právě na pláži v En Gedi, kde zrovna probíhaly stavební práce na přiblížení pláže vodní hladině, proto jsme se museli koupat vedle plotu na nepříjemných kamenech. Hlavní atrakcí Mrtvého moře je jeho vysoká salinita - 10x vyšší než ve Středozemním moři. Vše co jste kdy slyšeli o nadnášení je pravda, v podstatě se na něm dá jen ležet s trochou námahy v něm stát. Každá rána na těle da o sobě brzo vědět. Zranění se dá vyrobit i cestou do vody, protože pár metrů od břehu začínají být kameny obrostlé solí, která má hrany ostré jak žiletky. Nejlepší je co nejdřív na hladinu lehnout a opatrně odručkovat na větší hloubku.

Když jsme se po 2 hodinách v příjemně teplé vodě vyblbli (nikdo ze spolu koupajících tam tak dlouho nebyl), tak jsme začali řešit problém, jak že sebe sůl dostat. Voda na těle měla formu olejového filmu a nešla utřít. Naštěstí jsou tu sprchy se sladkou vodou a 2 ₪ za ně je výborná investice.

Po odsolení se ještě zkoušíme dostat do místního národního parku, ale náš pokus o průnik stranou ukončí ozbrojený ranger - bylo už po zavírací době... Dobíháme tedy bus zpět do Jeruzaléma a vracíme se do apartmánu, kde hned absolvujeme další kolo odsolování.

Mrtvé moře na Silvestra

K Mrtvému moři jsme se ještě vrátili o týden později, na Silvestra, když jsme pobývali v blízkém Jerichu:

[Středa 31.12.2014 - den 11]

Včerejší hostina udělala pěknou díru do našeho rozpočtu a tak pro dnešek vybíráme úsporný, ale zato dobře znějící program - Silvestr v Mrtvém moři. 

K hlavní silnici z Jeruzaléma, kudy projíždějí autobusy, to máme od hostelu 5 kilometrů po silnici, kterou, jak se dozvídáme cestou, dostal palestinský lid darem od lidu amerického. Jdeme pěšky, odolávajíc četným nabídkám taxikářů, takže se kocháme poušti a množstvím pozůstatků po shořelých pneumatikách. Bůhví, co se tu dělo. Na křižovatce silnic nám zastaví známý autobus linky 486 a po nepříliš lidových 31.5 ₪ nás odveze na nám už dobře známou pláž v En Gedi.

Jdeme na už osvědčené místo poblíž bagru. Z batohu vytahuju z hliníkových zásob poslední dvě Plzně, které si bereme s sebou do vody. Pohody teplého moře si užíváme dvě hodiny, až jsme se začali bát aby nás ta sůl nesežrala :)

Po spláchnutí sladkou vodou se jdeme opět pokusit proniknout do místní rezervace. Opět jsme neuspěli, tak alespoň u pokladny neodoláme dát si v tento den nanuk. Potom jsme už jen sedli do prvního autobusu a nechali se opět vysadit na křižovatce na Jericho a zbytek došli zase po svých. Cestou míjíme obrovskou ceduli varující Izraelce, že na palestinské území může být jejich život v ohrožení. Před městem ještě projdeme checkpointem, kde překvapíme místní policisty. Asi tu moc turistů pěšky nechodí...