Haifa

[čtvrtek 1.1.2015 - den 12]

Příchod nového roku slavili i místní muslimové, takže jsme se moc dobře nevyspali, což nad ránem ještě dorazil Meluzín z blízké mešity. Při balení jsem vykouknul z okna a bylo jasno, že jsme v arabském světě - bordelu tu bylo jak v Indii :)

Dnešní den se potřebujeme přesunout ke Středozemnímu moři, do Haify. Musíme se dostat zas k silnici do Jeruzaléma, ale dneska už nejdeme na lehko, svezeme se za 15 ₪ taxíkem, což je Oktávka 1. generace, snad nejrozšířenější zdejší taxík (hned po první Fabii). Z křižovatky jedeme autobusem do Jeruzaléma, kde přestoupíme na linku 960 do Haify. Většinu cesty jedeme po dálnici, takže za okny pozoruju (Kamil spí, protože mu není dobře), jak se krajina začíná postupně stále více zelenat. 

Autobus nás vysadil na nádraží Lev Hamifratz, odkud to máme do hotelu 5 km, které překonáváme s plnou polní hezky po svých. Ubytováváme se v Eden Hotelu, kde máme přes Booking zamluvený ultra stísněný pokoj bez záchodu, za to se sprchovým koutem, který je přímo v pokoji a vypadá spíš jako skříň. Za to ve skříni skutečné nacházíme pro změnu umyvadlo. Je to nejlevnější, co jsme v Haifě našli, tak co bysme chtěli :)

Necítíme se úplně nejlíp, tak se zmůžeme jen na krátkou procházku na dvě krabičky, která se ale nakonec trochu protáhla. Cestou zpět se zastavujeme u starého kebabisty, který vypadal, že každou chvíli umře, ale kebab nám udělat nakonec stihnul.

Akko

[pátek 2.1.2015 - den 13]

Třináctý den se ukazuje jako krizový. Kamilovi ještě pořad není dobře, což přičítá hlavně vodě, co jsme si natočili v hostelu v Jerichu. Hnusná každopádně byla, taky mi po ní nebylo úplně nejlíp. K tomu všemu ještě odpoledne začínal šábes, se kterým jsme museli počítat, protože se částečně paralyzuje život. Nejezdí většina spojů, obchody jsou zavřené, apod.

Na dnešek máme naplánované staré přístavní město Akko, které je bohaté na památky z křižácké éry. Po deváté hodině tedy vyrážíme na blízké nádraží Haifa Center HaShmona, odkud je to do Akka cca půl hodina jízdy po poběží. Než se vůbec dostaneme do nádražní haly, tak projdeme bezpečnostní kontrolou. Lístky bez problému kupujeme v automatu. Cestou na peron (a opačně) je ještě potřeba projít turniketem, takže lístek není radno hned zahazovat. Na nástupišti čekáme na naši soupravu, kterou přitlačí dieselová lokomotiva, protože izraelské tratě jsou zatím díky blízké levné ropě neelektrifikované. Zato jsou poctivě oplocené a na každém rohu je vidět kameru.

V Akku si, cestou od nádraží, kupujeme u pekaře k snídani velký tvarohový koláč. Naše kroky vedou směrem ke starému městu, kde nás čekají tři krabičky. Moc se nám nedaří, najdeme jen jednu. Staré město má středomořský charakter a připadal jsem si tu skoro jako v nějakém italském městečku. Procházku po pobřeží ukončujeme u jednoho ze dvou vstupů do Templářského tunelu. Po zaplacení vstupného sestupujeme do podzemí, které sloužilo jako úniková trasa z templářského paláce do přístavu a bylo objeveno teprve nedávno.

Naše další kroky vedli úzkými uličkami do Citadeli, kde po malých komplikacích kupujeme balíček vstupů do více objektů, včetně již navštíveného tunelu. Cenu, toho nám ale odečetli. Dobrou hodinu trávíme prohlídkou podzemního města, ale pak už pomalu musíme pomýšlet nad návratem do Haify. Vlaky odpoledne totiž už nejezdili, tak jedinou možností bylo jet autobusem. Krátce poté, co jsme našli autobusové nádraží, přijel autobus linky 271, kterým jsme dojeli na autobusové nádraží Lev Hamifratz a odtud jsme se přiblížili k hotelu Metronitem.

Toulání se po Haifě

[sobota 3.1.2015 - den 14]

Dnešní program byl ovlivněn nejen probíhajícím Šabatem, ale i stále trvající Kamilovou indispozicí. K tomu všemu se ještě přidalo nepříjemně chladné deštivé počasí. Dopoledne tedy vyrážím sám, s tím že si projdu dolní část Haify a zkusím se podívat do Bahájských zahrad. Opět mám smůlu a koukám do nich spolu s ostatními turisty jen skrze plot.

Projdu si German Colony a pak přemýšlím, co dál. Zrovna to vypadá, že nebude pršet, tak se nechám zlákat šipkou ukazující na Stella Maris, o které jsem zahlédl jakousi zmínku v průvodci. Klášter Stella Maris (Hvězda moří) leží ve stráni zvedající se od pobřeží, odkud sem jezdí dokonce i lanovka. Pokochal jsem se výhledy na město a bouřku, která se ke mne blížila od moře. Dlouho jsem se tu tedy nezdržel a sešel jsem polozapomenutou cestičkou kolem Eliášovi jeskyně ke spodní stanici lanovky. Mezitím začalo už celkem intenzivně pršet, což však evidentně nevadilo surferům, kterých bylo plné moře. Vlny byly slušný. Přes nejhorší déšť se schovám pod přístřeškem jedné kavárny. Po půlhodince se vyprší a tak se vracím zpět do hotelu. Cestou ještě nakupují placky v Teta's Bakery a k tomu zeleninový maglajz v nedalekém ruském supermarketu.

Navečer se ještě vypravujeme pro jednu krabičku, aby jsme si nezkazili lajnu. Cesta tam byla v pohodě, jen cestou jsme neuspěli s logikou, že když pojedem stejnou linkou z opačné zastávky, dostaneme se zase zpět do města. Jeli jsme úplně na opačnou stranu a řidič nás nakonec vyhodil na již známém terminálu Lev Hamifratz, odkud jsme už dojeli k hotelu na propadlí lístek Metronitem linky 1.