Cesta na Plitvická jezera

[čtvrtek 9. 6. 2016 - den 6]

Celá noc nám propršela, tak jsme byli rádi za pevnou střechu nad naší chatrnou střechou plátěnou. Ráno jsme měli pocit, že se na nás přišlo podívat půl vesnice, byť nejbližší domy mohly být tak minimálně dva kilometry daleko. Sbalili jsme teda (suchý) stan a vyrazili na cestu k chorvatské hranici. Cestou jsme ještě udělali menší nákup. Schengenskou hranici jsme úspěšně překročili, hned za ní jsem se ale neúspěšně pokusil najít první chorvatskou keš. Vedlejšími silničkami jsme zamířili skrz chudé vnitrozemské Chorvatsko směrem na Plitvičky. Jizvy nedávné války tady byly vidět na každém rohu - vedle novotou svítících domů stály zarostlé ruiny a celkově to působilo dost depresivně.

Do kempu jsme dorazili o půl druhé, měli jsme tedy ještě dost času vyrazit do parku. Nechtělo se nám ale platit na dnešek vstupné, tak jsme využili návodu v keši mini Plitvice and a free entrance in to the park. Uvedený parking ale úplně neseděl, dost možná, že byl o nějakou tu setinu vteřiny jinde. Ale poblíž jsme zaparkovali a v mapě našli stezku klesající do kaňonu. Sestoupili jsme tedy po ní, navštívili zajímavou jeskyni a pokračovali dál po chodníku, na kterém bylo znát, že se používá jen sporadicky. Cesta po chvilce zmizela ve vodě, tak jsme zuli boty a pokračovali dál proti proudu. Došli jsme ke staršímu točitému schodišti, vystoupali po něm vzhůru a došli skoro až pod Velký vodopád. Tady bylo znát, že kdysi stezka pokračovala dál přes most, který tu teď jaksi chyběl. Začali jsme se tedy vracet stejnou cestou a po chvilce jsme si všimli odbočující stezky, prudce stoupající do stěny kaňonu. Vyrazili jsme tedy po ní a došli jsme až na vyhlídku na Velký vodopád a na celý kaňon Plitvických jezer. Tady jsme se napojili na turistické stezky a bez placení proklouzli do parku. Prošli jsme se ještě kaňonem k Velkému vodopádu a pak se vrátili k autu a do kempu.

Plitvická jezera

[pátek 10. 6. 2016 - den 7]

Po vydatné snídani jsme nastoupili do autobusu, který nás odvezl z kempu ke vstupní bráně parku. Koupili jsme si za 110 kun jednodenní vstupné a vyrazili do částí, které jsme včera neprošli. Došli jsme k jezeru Kozjak, které jsme chtěli původně obejít. Nicméně stezka byla uzavřená, tak jsme jen koukali po zde kotvících výletních lodích. Naštěstí nás napadlo se podívat na vstupenku, ze které jsme pochopili, že máme jednu plavbu v ceně a rychle jsme se nalodili. Jezero jsme tedy přepluli a kolem káskádových vodopádů, kterých tu jsou snad stovk, došli k Prosčanskému jezeru. Taky jsme ho chtěli obejít, ale opět stezka nebyla dostupná, takže jsme se jen svezli turistickým vláčkobusem ke Kozjackému jezeru, což byl na místních úzkých kroutících se silničkách taky zajímavý zážitek. Tady jsme se chvilku vyhřívali na sluníčku a vyrazili pěšky opět k Velkému vodopádu. Odtud jsme opět vystoupali na hranu kaňonu a podél vyhlídek došli ke vstupní bráně, odkud nám zanedlouho odjížděl autobus do kempu.

Velebit a cesta do Starigradu

[sobota 11. 6. 2016 - den 8]

Dnešní den byl vyhrazen na přesun k moři. Po snídani jsme se tedy sbalili a vyrazili přes Gospić směrem Starigrad. Cestou jsem měl naplánovaný krátký trek do pohoří Velebit, ovšem když jsme na místo přijeli, hory byly zahalené v husté mlze a chvílemi pršelo. Trošku jsme tedy upravili plány a vyrazili na menší okruh. Po úzké silničce, která se záhy změnila na šotolinovou cestu, po které jsme se pár kilometrů projeli, protože jsme přejeli parkoviště. Alespoň jsme se projeli krásným tunelem. Když už jsme správné parkoviště našli, vyrazili jsme dobít vrch Visibaba. Za půl hodinky jsme už byli na vrcholu a radovali se z výhledu do mlhy. Pokračovali jsme dál po hřebeni, ze kterého jsme sešli až po odbočce na Vrh Velinec, který jsme také sdolali. Pak nás čekala dlouhá, mlžná cesta zpět.

Autem jsme sjeli z hor k moři, udělali krátkou přestávku v Karlobagu a po pobřežní magistrále dojeli do Starigradu. Tady jsme měli zajednaný apartmán, ale majitelé na nás trochu zapomněli, tak než paní dala pokoje do pořádku, pán vytáhl flašku výborného domácího červeného a popili jsme.
Večer jsme si dali krátkou procházku k nedalekému moři a z hrůzou zjistili, jak je studené.