Cesta z Prahy

[pátek 3. 6. 2016 - den 0]

První den naší dovolené začal v pátek odpoledne, kdy jsme po práci sedli v Praze do auta a vyrazili vstříc Déjedničce. Po dlouhém postávání v kolonách před a u Benešova jsme navečer dojeli až za České Budějovice. V lese u Dolních Plání jsme postavili stan a se západem slunce se uložili ke spánku.

Bluntautal a cesta do Bledu

[sobota 4. 6. 2016 - den 1]

Po ránu jsme sbalili stan a vyrazili vstříc rakouským hranicím. Před hranicemi ještě poslední tankování a po překročení hranice jsme nabrali směr Salzburg. Okolo Linze jsme se projeli po nedávno otevřeném dálničním obchvatu s novými tunely. Cesta ubíhala podle plánu a měli jsme dost času, takže jsme za Salzburgem sjeli z dálnice a šli se projít okolo jezera Bluntausee. Prošli jsme se až kýčovitě krásným údolím zařízlým do vysokých hor k vodopádům a vrátili se zase zpět.

Po návratu na dálnici jsme pokračovali vstříc tauernským tunelům, za jejichž projetí jsme nad rámec dálniční známky zaplatili dalších 11,5 €.

Po dálnici jsme dojeli až do Villachu a jelikož čas jsme měli stále dobrý, tak jsme sjeli z dálnice a vyhnuli se Karavanke tunelu (a dalšímu mastnému poplatku). Vystoupali jsme po staré, prudce stoupající silnici do sedla Wurzenpass, které tvoří hranici mezi Rakouskem a Itálií. Vstup do Rakouska byl hlídaný armádou, ale nás si nevšímali, ani když jsme kolem nich při hledání kešky několikrát hranici překročili. Podobně prudkou silničkou jsme sjeli na slovinskou stranu a pokračovali do Jesenice. Tady jsme dokoupili zásoby a dojeli do Ribna u Bledu, kde jsme měli zajištěné ubytování na tři další noci.

Pršivec a Bohinjské jezero

[neděle 5. 6. 2016 - den 2]

Ráno jsme autem jeli k Bohinjskému jezeru. Ve Staré Fužině jsme zaplatili 10 € za výjezd po horské silničce do jedenáctiset metrů. Odtud jsme vyšli přes Planinu Blato na Planinu při Jezeře. U chaty na břehu jezera jsme poobědvali a vyrazili k Planině Viševnik. Odtud už to nebylo daleko na náš hlavní cíl - vrchol Pršivec. Se svými 1761 metry se vypíná 1200 metrů nad hladinou Bohijnského jezera. Cestou zpět k autu jsme zašli na vyhlídku Vogar. Trochu jsme zmokli.

Při návratu jsme se ve Staré Fužině prošli kolem jezera. Podařilo se mi dát vydělat místnímu parkovacímu automatu, když jsem do něj strčil 10€ bankovku, na kterou překvapivě nevracel :)

Soutěska Vintgar a jeskyně Pokljuka

[pondělí 6. 6. 2016 - den 3]

Hned po ránu nás čekala soutěstka Vintgar. Za 4 € jsme koupili vstupenku, prošli se ještě poloprázdnou soutěskou až k druhému vstupu u vodopádu. Cestou zpět jsme už míjeli davy turistů a uhýbali před všudypřítomnými selfietyčemi.

Druhým dnešním cílem byla nedaleká soutěska Pokljuka. Cesta k ní byla dobře značená šipkami, takže jsme se nezalekli ani cesty, která se z asfaltky změnila na úzkou polňačku. V polodivoké soutěsce je schovaná jeskyně  a moc lidí sem asi nepřijde. Asi po kilometru jsme došli k jeskyni Pokljuka, kterou po pár stech metrech uzavírá skalní stěna. Ta končí úzkým průchodem, ke kterému po skalní stěně vede dřevěná galerie.

Od Pokljuky jsme vyrazili na hřeben nad Jesenicí. Opět jsme jeli po úzké štěrkové cestě. U pomníku padlých partyzánů za druhé světové války jsme nechali auto a vyrazili do kopců. Na hřeben jsme ale nedošli. U jeskyně Sněžná Jama nás dostihla bouřka. Vlezl jsem tedy ještě do této sedmdesát metrů dlouhé jeskyně pro keš a vyrazili jsme cestou a později už jen necestou zpět k autu.

Po večeři v penzionu jsme se ještě zašli projít k nedaleké řece.

Veliki Stol

[úterý 7. 6. 2016 - den 4]

Tento den nás čekal výstup na nejvyšší horu pohoří Karavanky, které tvoří hranici mezi Rakouskem a Slovinskem. Abysme si trošku ušetřili výškové metry, vyjeli jsme po úzké šotolinové cestě k Valvaserojovu domu, odkud nás už čekalo jen 1000 metrů převýšení.
Kopce nad námi byly ukryté v mracích, takže jsme ani neviděli, po jak moc prudkém svahu stoupáme. Zpočátku bylo stoupání celkem prudké, ve vyšších partiích se už ale sklon svahu zmírnil a stoupání nebylo tak náročné. Občas se nad námi protrhl mlžný mrak, takže jsme viděli vrcholky okolních kopců. Za 2,5 hodiny jsme byli u Prešernovi koči na Stolu, kde jsme  krátce posvačili a za další čtvrt hodinku jsme přes sněhové pole došli na vrchol ve výšce 2236 metrů nad mořem. Výhledy do Rakouska byly krásně čisté, ale na slovinské straně stále visel mrak.
Vrátili jsme se zpět ke koče a dolů k autu jsme to vzali pro změnu druhou stezkou.

Ještě před cestou do Ribna jsme se zajeli podívat do jednoho zapadlého údolíčka na památník na Titovu ves. Tady strávil maršál se svými partyzány jednu zimu. Vesnička je částečně zrekonstruovaná. Procházku jsme zakončili vyhlídkou na Žirovnici a Julské Alpy, nad kterými opět řádila bouřka. 

Bled a cesta k chorvatské hranici

[středa 8. 6. 2016 - den 5]

Poslední ráno ve Slovinsku jsme se sbalili a vyrazili do Bledu. Prošli jsme městečkem, vystoupali ke hradu. Po sestupu jsme celé jezero obešli a kolem poledne se vydali na cestu směrem na Lublaň.

Nechtělo se nám kvůli pár kilometrům dálnice kupovat vinětu, tak jsme to vzali pomalejší cestou po vedlejších silnicích. Někde jsme ale cestou špatně uhnuli a jeli jinudy než bylo zamýšleno. Využili jsme to ke krátké zastávce u Zbiljského jezera na řece Sávě, kde labutě hnízdily přímo u chodníku. Lublaní jsme hladce projeli a vyrazili směrem k chorvatské hranici. Zastavili jsme se u jeskyně Županova jama, kde jsme zastihli akorát odjíždejícího průvodce. Nám to nevadilo, na prohlídku jsme stejně nechtěli, akorát jsme se tu poohlíželi po místě na přenocování. To jsme našli až o pár kilometrů dál, u opevněného kostelíka Tabor Cerovo. Protože to vypadalo opět na déšť, postavili jsme si stan v přístřešku pod ním a noc tak strávili v suchu, byť venku vydatně pršelo.