Starigrad a Velika Paklenica

[neděle 12. 6. 2016 - den 9]

Ráno a celé dopoledne nám propršelo, tak jsme lenošili a odpočívali na terase. Po poledni se už počasí zlepšilo, tak jsme mohli vyrazit podél pobřeží do centra Starigradu. Prošli jsme se po prázdné pláži, našli dvě keše a pak to vzali ke vstupní bráně do Národního parku Paklenica. Zaplatili jsme si vstupné rovnou na 3 dny (100 kun/osoba) a vyrazili na menší procházku. Hned za vstupem jsme odbočili vpravo a vylezli na vyhlídku Paklarić Fort. Pokochali jsme se výhledem do soutěsky, na moře, na bzučící quadrocoptéru, která nás chvíli špehovala a pak se zřítila mezi kameny. 

Vrátili jsme se do soutěsky a šli proti proudu potoka k hornímu parkovišti, kde jsme uhnuli vlevo a začali jsme stoupat málo používanou, ale celkem dobře značenou stezkou. Došli jsme do opuštěné osady Tomici, Úzké uličky ohraničené kamennými zdmi, polorozpadlé usedlosti a celé zarostlé bujnou vegatací. Působilo to trošku depresivně. Kolem náhrobků Mirila jsme došli nad Starigrad a pak už jen sestoupili k apartmánu. 

Velika Paklenica

[pondělí 13. 6. 2016 - den 10]

Po včerejší procházce jsme usoudili, že bude rozumnější dojet do parku autem, tak jsme zaplatili 10 kun za parkovné na horním parkovišti. Prvním cílem byla jeskyně Manita Péc. K ní jsme museli nejdříve stoupat samotným kaňonem a poté i klikatící se stezkou po jeho svahu. Měli jsme štěstí, akorát jsme se stačili vydýchat a mohli jsme s jedním francouzským párem vyrazit na prohlídku (vstupné 20 kun). Prohlídka nebyla příliš dlouhá, ale byl tam příjemný chládek, takže jsme se tam chvilku zdrželi. 
Po sestupu do kaňonu jsme jím pokračovali vzhůru. Došli jsme k Borisovu domu a šli ještě dál až na Ivančev dom na Parici. Tady jsme se občerstvili, přiopilý hospodský nám (a i ostatním hostům) stále nabízel šňaps grátis, ale odolali jsme :)
Pokračovali jsme stále dál údolíčkem proti proudu potoka a vystoupali na Crni vrh, který se už tyčil 1110 metrů nad mořem. Cestou z něj dolů jsme potkali dva zmatené německé turisty, kterým jsme nejspíš zachránili život. Nasměrovali jsme je do civilizace a přes rozcestí na Malé Močile a přes další zaniklou osadu Jurline namáhavě sestoupali k parkovišti. Byli jsme rádi, že jsme tam to auto měli, protože dnešek byl hlavně na převýšení bohatý.

Odpoledne se udělalo celkem pěkně, takže jsme se rozhodli vyrazit se vykoupat. Pěkně bylo hlavně na břehu, voda byla dost ledová, takže jsme tam vydrželi jen pár minut a šli se raději vyhřívat na sluníčko.

Mala Paklenica

[úterý 14. 6. 2016 - den 11]

Dnešním cílem byla Malá Paklenica. Leží trochu stranou hlavního zájmu o Paklenici, ale i tady se platí vstupné a pán v kase si hlídal, aby mu někdo neproklouzl. Když jsme pánovi ukázali naši třídenní vstupenku, mohli jsme pokračovat ke skalní soutěsce. Zatím nic nenasvědčovalo tomu, jak náročná tahle procházka bude.
Soutěska se brzy sevřela a naše stezka skončila v potoku, ve kterém bylo asi díky deštivému počasí v poslední době více vody než obvykle. Zpočátku stezka prudce stoupala, bylo nutné sem tam něco přelézt. Pak se zase stočila k vodě, ve které stezka opět zmizela. Přeskakovali jsme z kamene na kámen, občas bylo potřeba i zout boty a brodit se ledovou vodou, což zase bylo osvěžující, protože byl parný den. Ze začátku to bylo celkem zábavné, ale jelikož to celé trvalo asi 4 hodiny, tak nás to ke konci už moc nebavilo. Navíc nás v poslední části chytil pěkný slejvák. Byl to asi náš nejnáročnější den, ale stálo to za to, bylo tam opravdu nádherně, potkali jsme tu jen pár lidí.
Když nás soutěska konečně pustila, vyšplhali jsme na její hranu a vrchem se vrátili k autu.

Cestou zpět jsme se zastavili na večeři v podniku, který nám doporučili domácí. Dali jsme si každý rybu, kterou nám přinesl starší číšník a obratnými rychlými chvaty ji před našimi zraky vykostil. Byla samozřejmě výborná.

Večer jsme zakončili procházkou kolem stále ledového moře.