Cesta do Orcchy

[pátek 21.2.2014 - den 5]

Ráno jsme rikšou odjeli na nádraží, kde jsme koupili otevřenou jízdenku do Jhánsí a taky jízdenky na další cestu z Khajuraha do Allahabádu. V Taj Expressu jsme nakonec průvodčímu doplatili za každého 15 ₹ a mohli si sednout do vozu druhé třídy. Ve Jhánsí jsme po příjezdu u nádraží marně hledali průvodcem slibované tempy (něco mezi rikšou a autobusem) a tak jsme těch asi třicet kilometrů museli absolvovat nepříliš pohodlnou rikšou. Ale zas to byl adrenalin za dobrou cenu.

V Orcche jsme se ubytovali v hotelu Fort view s krásným výhledem na pevnost (600 ₹/noc). Po vybalení jsme se hned vydali na procházku městem a v jedné zapadlé jídelně se dobře navečeřeli. Po večeři jsme se ještě vydali na procházku odlehlejšími uličkami zpět do hotelu.

Orccha

[sobota 22.2.2014 - den 6]

Orča je město založené v 16. století jako královské sídelní město bundélského království. Nejvýznamnější místní památkou je opevněný palácový komplex, kam jsme hned po ránu vyrazili. Koupili jsme si vstupenku, která platila i pro další památky v okolí a sami prolezli celý komplex doslova od sklepa po střechu. Vyrazili jsme i do zpustlých zahrad, kde přebývá místní chudina v chatrných přístřešcích nebo dokonce v chrámech.

S hluchoněmým průvodcem jsme vystoupali na chrám nad náměstím, na kraji města jsme navštívili chrám bohyně Lakšmí. Na odpoledne jsme si půjčili kola a vyrazili na projížďku do parku na bike trail. Měli jsme tam pozorovat spoustu zvířat, ale viděli jsme jen pár krav a na cestě zpět na silnici spoustu opic, které Indové krmili z auta. Navečer jsme ještě důkladně prozkoumali královské kenotafy, k večeři si dali výborné thálí v osvědčeném podniku a den zakončili čajem v našem hotelu.

Khajuraho

[neděle 23.2.2014 - den 7]

Vstali jsme časně a rikšou vyrazili na nedalekou vlakovou zastávku, kde se nám podařilo koupit jízdenky a tak jsme mohli v klidu čekat na zpožděný vlak. Vlak byl narvaný, ale Indové nám hned ochotně uvolnili místa. Teda ne klasická místa na sezení, ale police na zavazadla, na kterých se tu normálně cestuje ať v sedě nebo v leže. Po čtyřech hodinách jsme vystoupili ve stanici Khajuraho, uložili si zde batohy a rikšou vyrazili za místní atrakcí - chrámy zdobenými erotickými výjevy. Pro vstup ke chrámům v centru se platí vstupné, na okraji města jsou chrámy volně přístupné, ale v horším stavu. 

Cestou k nim nás zastavil místní mladík a roztočil se zajímavý příběh. Nejdřív po nás chtěl, abychom ho naučili několik německých slov, postupně se kolem nás začali shlukovat místní, někdo přinesl čaj. Náš nový kamarád nás zval k sobě domů, a tak jsme se s ním vydali do chudší části města, kde nás uvedl do svého pokoje a nabídl nám večeři. Stačilo jen koupit dárek pro jeho rodinu. Dali jsme mu peníze na whisky, která prej udělá radost jeho otci a nám přinesl pár piv. Večeři jsme dostali, ale nejedli jsme se zbytkem rodiny. Kamarád nám začal vyprávět příběh jak vystřižený z bollywoodského filmu (a dost možná i z nějakého takového byl), jak tu byla na dovolené bohatá turecká dívka, oba se do sebe zamilovali a on se teď za ní chystá do Turecka, kde si otevře indickou restauraci. Venku se mezitím setmělo a atmosféra začala trošku houstnout, tak jsme poděkovali a nechali se odvézt rikšou na nádraží. Čekala nás první cesta nočním vlakem, ale ještě jsme museli proniknout do systému přidělování lůžek. Na každém nádraží a každém vagoně je seznam cestujících s přiděleným místem. Já jediný jsem tam měl tajemnou poznámku RAC, což znamená, že místo mi přidělil po menších zmatcích až průvodčí. Nakonec jsme skončili všichni v jednom voze Sleeper class (lehátkový vůz, je to nejpoužívanější třída pro cestování na dlouhé vzdálenosti, kterou cestují běžní Indové).