Gdyně, Sopoty a Gdaňsk

[neděle 5. července - den 3]

Po ránu jsem vyrazil na nedaleké hlavní nádraží, kde jsem chtěl na pokladně SKM koupit Bilet metropolitalny kolejowo-komunalny wszystkich organizatorów, se kterým můžete v celém Trojměstí cestovat téměř všemi prostředky MHD. Chvíli mi dalo než jsem našel správnou pokladnu, která je umístěna v "tunelu", což je podchod od nádraží do centra. Za 20 zlotych jsem tedy mohl cestovat po Trojměstí 24 hodin bez většího omezení.

Moje první cesta vedla do Gdyně, kde jsem se od nádraží vydal směrem k moři. Pěšky přes několik keší jsem došel až k přístavu, kde kotví dvě muzejní lodě – Dar Pomorza a Blyskawica. Jinak mne tu nic extra nezaujalo, tak jsem zas vyrazil zpět k nádraží a popojel vlakem do Sopot.

Zde jsem to vzal přes centrum, kolem Křivého domku na nábřežní promenádu a po ní směrem ke Gdaňsku. Kolem promenády byla pěkná lajna keší, ale našel jsem z ní jen zlomek, tak jsem to nakonec radši vzdal a vyrazil na pláž, jelikož bylo stále úmorné vedro. Batoh jsem připevnil popruhy ke keříkům, pro odpuzení případných zlodějů na něj dal špinavé ponožky a hurá do příjemně studené vody. Ale nebýt takový hic, tak tam asi jinak nevlezu - voda moc čistá nebyla. Když jsem si dostatečně zchladil a užil si moře, vyrazil jsem přes dalších několik nenalezených keší na konečnou tramvaje a odtud vyrazil do centra Gdaňsku.

Nejdřív jsem vyrazil na ostrov Olowianka, kde sídlí námořní muzeum a Baltská filharmonie. S příjemným výhledem na Motlavu a Żuraw na druhém břehu, polským ciderem v ruce, jsem počkal až se rozsvítí pouliční osvětlení a vyrazil jsem na krátkou procházku kouzelným centrem. Nejvíc mne asi překvapilo mohutné ruské kolo Gdańsk Eye, jehož mohutnost vynikla výrazným nasvícením (zjevná inspirace londýnským kolem). Procoural jsem se chvíli centrem, vyfotil několik nočních záběrů a šel jsem spát.

Westerplatte, Gdaňsk a Hel

[pondělí 6. července - den 4]

Ráno jsem si přivstal, abych ještě využil platící síťový lístek, a vyrazil na poloostrov Westerplatte. Autobusů sem moc nejezdí a ty co jedou, tak to berou vyhlídkovou jízdou po okolních průmyslových areálech. Když jsem po hodině cesty vystoupil, začlo zrovna docela intenzivně pršet, taky po vedru předchozích dnů nebylo ani památky a já ocenil mikinu, kterou jsem měl doteď na dně batohu. Westerplatte je (nejen) pro Poláky významné historické místo, protože právě zde 1. 9. 1939 německým útokem na polskou posádku začala druhá světová válka. Polská posádka se však statečně bránila dlouhých sedm dní mnohonásobné přesile s minimálními ztrátami, pak však byla nucena vzdát se Němcům. Dnes je zde muzeum, gigantický pomník a několik pozůstatků staveb.

Do města jsem se vrátil stejným způsobem a jako první si zašel koupit lístek na Tramwaj wodny, se kterou jsem odpoledne odplul na Hel. Jízdenka stála 35 zlotých, ale za ten zážitek to stálo. Čas zbývající do vyplutí jsem využil k prozkoumání historického centra Gdaňsku. Jelikož počasí bylo stále značně nestálé, tak jsem se jako první vyrazil schovat se před deštěm do kostela Panny Marie, který je údajně největší cihlový kostel na světě. Za 6 zlotých jsem mohl vystoupat do 80 metrů vysoké věže a cestou vzhůru pozorovat, jak byl tento kostel po válce obnoven pomocí moderních technologií (monolitické sloupy, litá klenba, ocelové "krovy").

Pak se počasí nachvilku umoudřilo a tak jsem jen tak bloumal romantickými uličkama. Před jednou hodinou se nalodil na statek (loď po polski). Plavba samotná trvala necelé dvě hodiny, dlouho trvalo než jsme se dostali vúbec k ústí Motlavy do Gdaňského zálivu u Westerplatte. Všude okolo bylo spousta jeřábů a hal gdaňských loděnic. Na širém "moři" (zálivu) se náš statek začal ve vlnách docela naklánět a některým spolucestujícím pomalu začaly tuhnout rysy. Naštěstí se za chvíli přiblížilo pobřeží helské kosy a netrvalo dlouho a přistáli jsme v přístavu. Na Helu už svítilo stabilně sluníčko, ale vcelku nepříjemně foukalo, takže ke koupání to dnes už fakt nebylo. První kroky směřovali do centra, kde se nachází jedna z místních keší. Po jejím úspěšném nalezení jsem vyrazil východním směrem na samý cíp kosy.

Po návratu do Helu jsem měl ještě stále do odjezdu vlaku spoustu času, tak jsem se rozhod zajít na jednu z těch vzdálenějších keší. Víc mne podle názvu zaujala Souvenir of WW2, která slibovala úkryt ve vraku lodi. Prošel jsem se tedy bývalými kasárnami a po liduprázdné pláži jsem došel k torzu lodi. Dvacet minut jsem ji prolejzal, ale pak jsem to musel vzdát a vrátit se zpět.

V Helu jsem si dopřál večeři v jedné z mnoha zdejších "smažialeň" a pak jsem vyrazil na nádraží podívat se po svém vlaku TLK Rozewie, který mne měl, s přesednutím ve Gdyni do zde připojeného přímého vozu, dovézt až do Chudoby.

Cesta vlakem po kose byla zajímavá, je zde na několika místech opravdu hodně úzká, takže se na ni vejde jen železnice a silnice. Ve Gdyni jsem ještě vyběhnul před nádraží odlovit keš, na které včera seděli mudlové a pak už jsem se uvelebil ve svém voze, kde jsem měl, díky slabé obsazenosti, kupé celou cestu jen pro sebe. Díky tomu jsem se mohl i natáhnout a větší část noci tedy proklimbat. Ráno jsem se probudil před Vratislaví, kde nám vyměnili lokomotivu, která samotné dva vozy odtáhla až do Chudoby, kam jsme dokonce dorazili i s pár minutama náskoku a spoustou zážitků.