Cesta do Varanasí

[pondělí 24.2.2014 - den 8]

Noční vlak z Khajuraha do Allahabádu víc stál než jel, a tak jsme dorazili s téměř dvouhodinovým zpožděním. Hned jsme zašli rezervovat jízdenky na další cestu a zbytek času do odjezdu jsme strávili odlovem keše v parku, kam jsme se přemístili rikšou. Ve vlaku si u průvodčího připlatili za vyšší třídu, abychom poznali, jak cestují ti majetnější. Levné to zrovna nebylo, a tak jsme si po zbytek cesty zase vystačili jen se Sleeper class. Ve Varanasí si poprvé vzali rikšu na lidský pohon - cyklorikšu. Rikšák, ač vypadal dost sešle, se toho nebál a naložil nás všechny tři i s batohy a statečně se snažil šlapat v hustém provozu. Necítili jsme se zrovna nejlíp, takže do kopce jsme radši vystoupili a šli pěšky a nenápadně tlačili. Rikšák s námi ale stejně vyběhl a vysadil nás jinde, než jsme si domluvili. Hádání jsme vzdali a ke ghátům jsme vyrazili po svých. Úzkými uličkami jsme se domotali do blízkosti ghátů, kde jsme se nechali odchytit na nabídku ubytování a ubytovali (za 600 ₹/noc) v Guest housu. Pod balkonem nám nepřetržitě proudily zástupy s nebožtíky k nedalekému hlavnímu kremačnímu ghátu Manikarnika.

Večeři jsme si dali ve střešní restauraci s krásným výhledem na zapadající slunce nad řekou Gangou a plajícími ohni na Manikarnika ghátu. Po večeři jsme se šli na kremace podívat z větší blízkosti.

Kremace na břehu Gangy

Snem každého Inda je nechat se spálit na břehu gangy ve Varanasí. Kremace zde není levná záležitost, pro spálení těla je potřeba 300 kg dřeva, to si každá rodina nemůže dovolit. Denně se zde spálí asi 350 mužských těl. Ženy, děti a svatí muži se pouští na řeku na jednoduchých vorech. Do ohně se přidává santálové dřevo, které eliminuje pach spalovaných těl.

Varanasí

[úterý 25.2.2014 - den 9]

Posnídali jsme na střeše Guest housu, přeprali jsme si pár svršků v naší koupelně a pověsili je na balkon, pod kterým neustále proudili nekonečné průvody s mrtvými. Kolem poledne jsme se vydali na průzkum uliček severně od Guest housu.

Nechali jsme se odchytit od jednoho prodavače, který nás odvedl do svého obchůdku. Koupili jsme několik šál a zapsali se do jeho “knihy návštěv”, kde jsme našli i několik českých zápisů. Další naše kroky směřovaly přes Manikarnika ghát jižním směrem do předem vyhlédnuté restaurace Lotus Lounge. Byla to pěkná restaurace s dobrým jídlem, ale už trochu turisticky profláklá a ceny byly poněkud vyšší (240 ₹ za jídlo). Cestou zpět jsme se zastavili na každodenní slavnosti Matky Gangy. Cestou do Guest housu jsme si s Lindou od neodbytného obchodníka koupili svíčku ve skořápce a za asistence kněze po menším obřadu jsme ji pustili po hladině Gangy. Byli jsme přitom donuceni sundat si boty a stoupnout do Gangy. Trošku jsme čekali, že nám potom upadnou nohy :) Kamil si mezitím dopřával kvalitní masáž (500 ₹). Čekali jsme na něj opodál s rukami v kapse, protože si s námi každý chtěl potřást rukou, což se tu automaticky bere jako začátek masáže.

Varanasí a Sarnath

[středa 26.2.2014 - den 10]

Po snídani jsme vyrazili na nádraží pořídit jízdenky na zpáteční cestu ze Sikkimu do Dillí. K cestě jsme opět využili cyklorikšu (za 100 ₹), cesta naštěstí nebyla tak náročná jako ta předchozí. V turistické kanceláři se nám vše podařilo lehce vyřešit, tak jsme vzali rikšu do Sarnathu (tam i zpět za 500 ₹). Cesta předměstím Varanasí byla zajímavá a stále bylo na co koukat. Sarnath je jedno ze čtyř nejposvátnějších míst buddhismu, Buddha zde měl podle legendy své první kázání k pěti učedníkům. Po 100 ₹ za vstupné jsme si prohlédli areál a stúpu, na poště za 15 ₹ koupili známky do Evropy a zase se zpět vrátili do Varanasí. V uličkách jsme se dali do nakupování a podařilo se nám usmlouvat ceny u pár triček. Na ghátech jsme opět potkali Čechy, které jsme potkali už první den na nádraží. Dali jsme se s nimi do řeči a zašli společně na pivo, které nám naservírovali v hrníčcích. Zjistili jsme, že to jsou náchoďáci a po Indii cestují 3 měsíce.

Varanasí

[čtvrtek 27.2.2014 - den 11]

Ráno jsme si přivstali a už po šesté hodině vyrazili k řece, kde jsme si za 200 ₹ najali loďku a jako spousta dalších vyrazili na plavbu po řece. Mohli jsme pozorovat ranní očistu v řece, kde se jeden koupal, druhý pral, třetí si čistil zuby. Do toho krásně svítilo slunce. Po 45 minutách jsme se vrátili a po návštěvě nepálského chrámu zašli na snídani. Kamil si šel lehnout a já s Lindou jsme se šli projít úzkými uličkami a dali si výborné lasí. V Arabské čtvrti jsme hledali lékárnu, protože mi stále nebylo úplně nejlíp. To se nám nakonec podařilo a za 75 ₹ jsme pořídili Norflox na střevní potíže a Sinarest na rýmičku. Chtěli jsme navštívit chrám Bharat Mata, kde je velká reliefní mapa Indie. Měli jsme jen matné tušení, kde ho hledat, tak jsme se svezli opět s cyklorikšákem. Po páté hodině jsme měli sraz s Kamilem a zašli na večeři do Mony Lisy. Pak jsme se vrátili do Guest housu a sbalili se.